|
|
Původní česká dramatika se současnou tematikou v 70. letech 20. století
Šiller, Jiří ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent) ; Brožová, Věra (oponent)
Práce s názvem Původní česká dramatika se současnou tematikou v 70. letech 20. století se dívá na sedmdesátá léta jako první normalizační desetiletí. To bylo pro oficiální proud české literatury obdobím svazujícím; autoři nemohli svobodně tvořit, režim striktně vytyčil mantinely, v nichž se ve své tvorbě mohli pohybovat. Původní dramatická tvorba 70. let tak plasticky vypovídá o tom, jak se kultura chová v nesvobodné době, jaké byly cesty ke smysluplnému fungování. Je zřejmé, že literatura zabývající se současností, měla situaci oproti autorům uchylujícím se k tzv. únikovým tématům značně ztíženou. Navíc pro divadlo byly podmínky ještě přísnější, a to ve vztahu ke schvalovacím procesům, jimiž nová hra procházela, a pokud byli lidé pohromadě, mohlo se improvizovat a reakce publika byla jen těžko předvídatelná. V tomto desetiletí již autoři víceméně jen předstírali, že idejím socialismu věří, do svých textů nicméně vkládali myšlenky utvrzující čtenáře o správnosti socialistického vývoje. Jen tak jejich dílo mohlo být oficiálně vydáno, v případě dramatu jevištně realizováno. A to je zásadní změna oproti 50. letům 20. století, zejm. od jejich první poloviny, kdy víra ve správnost nastoleného socialistického vývoje byla skutečná, ovšem časem pozvolna dostávala trhliny a ovlivňovala profesní i osobní životy i...
|
|
|
Ženská témata v normalizačních seriálech Jaroslava Dietla
Nouzová, Pavlína ; Bednařík, Petr (vedoucí práce) ; Dominik, Šimon (oponent)
Cílem této práce bylo zjistit, jakým způsobem zobrazují normalizační seriály scenáristy Jaroslava Dietla ženy a ženská témata. Zaměřila jsem se na televizní seriály 70. a 80. let, jejichž příběh se odehrává v době, kdy byly natočeny. Nejprve jsem si stanovila deset tzv. modelových situací na základě odborné literatury. Na vybrané ženské postavy v seriálech jsem je následně aplikovala a zaznamenávala, zda byly situace popřeny (hrdinka byla zobrazena stereotypně), nebo naplněny (hrdinka byla zobrazena odlišně). Podobný systém jsem aplikovala i na deset dobových filmů, abych mohla v závěru srovnat nejen jednotlivé postavy a Dietlovy seriály, ale i jeho dílo s tehdejší tvorbou. Provedenou analýzou jsem zjistila, že Jaroslav Dietl naplňoval stereotypy panující o tehdejších ženách, ovšem nepříliš výrazně. Poměr postav, které se vymykaly zažitým představám, vůči stereotypním byl zjištěn 26:34 (zaokrouhleně 0,76). V jeho tvorbě se opakovaně objevuje archetyp dobromyslné hrdinky pohybující se výhradně v domácím prostředí. Bývá zobrazovaná jako submisivní žena s manželem a dítětem či dětmi, pro niž je rodina jednou z nejdůležitějších hodnot. Dalším zjištěním je, že Dietlova tvorba nabízí několik výrazných hrdinek, které se odlišují od ostatních, a to: Alžběta Čeňková, Dana Králová (obě seriál Nemocnice na...
|
host ::
RSS.